"Pospěšme (spěchejme) milovat lidi, tak rychle odcházejí..."
Jan Twardowski
Tohle je citát, který jsem si zamilovala již před lety, vytane mi na mysli především tehdy, když někdo v okolí, či někdo mezi známými, zemře.
Jeden známý mi onehdá na tento citát napsal odpověď, že ti lidé neodcházejí, ale nás předcházejí. Teologicky je to správně a já to ve víře mohu vidět také tak, ale lidsky.... Chtěla jsem s tím známým polemizovat, ale neudělala jsem to. Teď to udělám...
Je počátek doby postní a člověk víc přemýšlí o utrpení, smrti, Kristově oběti... o onom "memento mori". A pak, těsně před jejím začátkem někdo "odejde" a vy si uvědomíte, že ač už měl požehnaný věk a byl už dlouhá léta upoután na lůžko a ten odchod byl pro něj vysvobozením, který mu každý z jeho blízkých přál, že stejně musíte říct, že odešel tak rychle...
Ptáte se, či si možná nadáváte, proč jste ho minule nešli navštívit, proč jste podlehli své pohodlnosti a řekli si, že "příště"...
A to je ono. Znovu si uvědomujete, že žádné příště už nebude, že tomuhle člověkovi už nikdy nebudete moci na tomto světě říct, jak moc vás a váš život svým postojem a svým životem ovlivnil. Nikdy už mu nebudete moci poděkovat, stisknout ruku a obejmout - tak jako jste to od něj zažili v životě tolikrát...
A proto "Pospěšme milovat lidi, tak rychle odcházejí..."
A ještě, modleme se za ně!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.