povím vám jeden příběh, který mi nedá spát...
Mám kamarádku (kdo by neměl) Dorotu.
Je z Polska (nejsem určitě sama, kdo někoho takového zná).
Rodiče jí zemřeli (není jediná).
Její dvě sestry jsou postižené (no a co).
Ta kamarádka se před časem rozhodla přejít z katolické církve ke starokatolíkům a po teologickém studiu a rozeznání toho, kam ji Bůh volá, se rozhodla stát jáhenkou. Jáhenství chápala opravdu jako službu a v rámci své komunity - a nejen této komunity - se snažila sloužit potřebným. Dorota kromě jáhenské služby vykonávala svou normální práci - sociální pracovnice (pokud to dobře překládám). Její dvě postižené sestry (fyzické i mentální postižení) byly po smrti rodičů (rakovina) umístěny v ústavu. Jak se však časem ukázalo, ústav nebyl tím pravým ořechovým. Urszula (Ula) a Joanna (Asia) sice dostaly najíst a měly kde pobývat, ale pobyt v ústavu jim nijak nepomáhal v rozvoji. Jejich stav se zhoršoval a bylo to stále horší nejen po fyzické stránce. Dorota se rozhodla zrezignovat ze své práce, ze svého osobního života a vzít si sestry domů. Holka se vzdala všeho. Ula a Asia se vrátily do prostředí, které reaguje na jejich potřeby a jsou s někým, kdo je má rád a kdo se o ně s láskou a pochopením stará a chce, aby se rozvíjely, nakolik jim to stav dovolí. Nic to nemění na tom, že dodnes - více než rok po návratu z ústavu má minimálně jedna z nich stále problémy, které se objevily právě v době pobytu v ústavu. Tyto problémy vyžadují pomoc specialistů (gynekolog, proktolog, psychiatr, neurolog)... Aby toho nebylo málo, obě holčiny mají také epilepsii, na kterou nezabírají léky. Dost často se stává, že mají záchvaty, někdy i 2-3 za noc ("nejlepší" je, když jedné záchvat skončí a druhé začne). Někdy tyto záchvaty končí několikadenní hospitalizací v nemocnici. Každý tento záchvat zhoršuje psychický i fyzický stav nemocné. Pokud je den, kdy holčiny (jedna nebo obě) nemají záchvat a jsou tak "v pohodě", snaží se je Dorota odvést do stacionáře, kde mohou alespoň pár hodin pobýt a ona může vyřídit věci na úřadech, postarat se o domácnost, nakoupit. Je to v podstatě jediný čas, kdy má Dorota "volno", protože sestry potřebují pomoc 24 hodin denně.
U nás v ČR víme, že podpora lidí, kteří se doma starají o své blízké, není moc dobrá. V Polsku je situace asi ještě horší. Dorota tak nedosáhne na hypotéku na byt - dávky, které dostává vystačí sotva na pokrytí plateb za léky, lékařům a částečně na živobytí. Dosud tyto sestry bydlely v nájmu, kde ovšem musely platit komerční nájemné, na které ale neměly peníze. Před nedávnem se jim podařilo získat do pronájmu městský byt, který však vyžaduje rekonstrukci v hodnotě 50.000 Zlotých (asi 310.000 Kč). Na tohle Dorota ovšem nemá už vůbec.
Dorotu znám několik let a vím, čím si prošla po smrti rodičů. Původně myslela, že vstoupí do kláštera, pak jednak poznala, že to není její cesta. Našla se ve starokatolické církvi ve službě jáhna a opravdu to jako službu brala. Rozhodnutí vzít si postižené sestry domů a s tím spojené rezignace z práce, osobního života i jáhenské služby brala vlastně jako něco, nad čím se nepřemýšlí. Říkala, že nemohla nechat sestry v ústavu, když viděla, jak chřadnou. A tak i tuto svou životní situaci vnímá jako své povolání.
Sledování toho, co se s ní děje, co prožívá, vyvolává pro mne stále znovu otázku: byla bych něčeho takového schopna? Byla bych schopna a ochotna dát se do služby a zrezignovat ze svých plánů, tužeb, práce? A to ne pro své dítě, pro někoho, koho jsem si vybrala...? Dorota říká, že by moha říct, že za své nemocné sestry nemůže, že si je nevybrala... Pokaždé je to pro mne nejen otazník, ale také malá výčitka svědomí, když si stěžuju, když si myslím, že mám v některých situacích komplikovaný život, když mne štvou některé mé životní situace a problémy...
Před pár dny mne Dorota požádala o zveřejnění odkazu, kde je pro ni a její sestry možné finančně přispět. Dlouho jsem zvažovala, koho požádat o pomoc...
dovoluji si odkaz přidat i sem a třeba někoho její příběh zasáhne a rozhodne se pomoci i třeba v rámci toho, že nyní probíhá tříkrálová sbírka... za sebe mohu dodat, že Dorota bude vděčná i za sebemenší podporu.
- Zde https://www.gofundme.com/zzhsvepw je možno přispět nejen převodem na účet, ale také platbou kartou, a také převodem pay pal. Zároveň zde také naleznete příběh Doroty v angličtině.
- Kdo umíte polsky, můžete si počíst zde https://zrzutka.pl/pomoc-siostrom a zároveň si můžete prohlédnout televizní relaci, která byla zveřejněna v regionální poznaňské televizi (od cca 7.35 minuty - předtím jsou asi 2,5 minuty reklamy), poslechnout si rádiovou relaci, či přečíst novinový článek o životě těchto tří sester.
- Kdo chcete být informováni o tom, jak se Dorota snaží sehnat peníze a zároveň můžete zjistit něco víc ze života těchto třech sester, můžete se stát fanouškem facebookové stránky, kterou Dorota založila https://www.facebook.com/Siostry-%C5%81odziak%C3%B3wny-walka-o-zdrowie-1465504137107235/
Vím, že blog není místem, kde pořádat či propagovat sbírku...
při psaní bylo pro mne prvořadé moci se podělit obdivem, který vůči Dorotě cítím (a vím, že není jediná).. díky za přečtění a za případnou pomoc dle Vašich možností ;) a zároveň Vás poprosit o modlitbu za tyto tři sestry, ale také za jiné, kteří se nacházejí v podobné situaci... Díky
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.