pěšky v Izraeli?

Ještě před 15-ti lety jsem si ani nenechala snít o tom, že budu někam pěšky putovat (nemyslím trampovat, jít na puťák, ale opravdu putovat na pouť) déle, než jeden den. Pak jsem začala bydlet v Polsku a setkala se s fenoménem každoročního pěšího putování z jednotlivých diecézí do Čenstochové. Snila jsem o tom jednou se tohoto putování zapojit... Moji první pěší pouť, která trvala 4 dny (cca 100 km) jsem absolvovala v srpnu 2003. Bylo to pěší putování z Vranova u Brna na Hostýn. Zjistila jsem, že během takového putování dokážu daleko lépe nahlédnout do svého nitra, i když jsem v první chvíli byla také dost nevrlá a asi nesnesitelná, protože mne vše bolelo (nebyla jsem na tuhle pouť vůbec vybavená a celou ji šla vlastně v korkáčích určených na doma). Přesto to byla zkušenost k nezahození.

Svou "závislost" na putování jsem objevila o pět let později. 2008 jsem se prvně vydala s českou skupinkou z polského Krakova do Čenstochové. O těchto poutích - a také o jedné pěší po Itálii - je na mém blogu několik článků a proto se nebudu rozepisovat. Každopádně jak jsem napsala... objevila jsem "závislost" na putování.

Když se mi v listopadu 2013 naskytla příležitost odjet na pěší pouť do Izraele, neváhala jsem. A právě se zkušeností z tohoto putování bych se ráda podělila.

Během poutí do Izraele má většinou člověk onen pocit, že kráčí v Kristových šlépějích nějakým zvláštním způsobem, že se dotýká těch míst opravdu hmatatelně. Ale při tomhle pěším putování jsem tuhle skutečnost zakusila ještě intenzivněji. 

To, jak asi takové putování vypadá den po dni, to opíšu v příštím příspěvku... teď spíše krátce k vnitřnímu prožitku.

Kráčet Judskými horami z biblických Emauz, dotknout se přehrady, která je ještě z doby Herodovy, "zaskočit na návštěvu" ke sv. Janu Křtiteli v pustině (kde teprve člověk pochopí, jak se mohl živit medem divokých včel a kobylkami), navštívit Ein Karem, kde nadohled od Jeruzaléma mělo dojít k setkání Marie s Alžbětou (obě v požehnaném stavu)... a pak se nechat kousek převézt do pouště a jeden den putovat onou pouští po staré velbloudí stezce - pouští v Izraeli, která se tolik liší od představy pouště Evropana (my si poušť představujeme jako písčitou, ale ta v Izraeli je jiná). A uprostřed pouště se setkat s muslimským poutním místem Nábí Musa (které dle muslimské tradice je místem "hrobu" Mojžíše), potkat beduínské pastevce koz a moci v jednom beduínském příbytku uprostřed pouště strávit noc.... a další noc již trávit v Jeruzalémě...

To vše by nebylo nic, kdyby toto setkání s Izraelem neprobíhalo za duchovního doprovodu kněze, průvodkyně znalé poměrů, ale především v doprovodu Božího slova. Cesta se jmenuje "Pěšky do Jeruzaléma" a podtitul nese "s Biblí v ruce a batohem na zádech". Ano, Boží slovo a setkání s ním v těchto místech, kde samo Slovo chodilo po zemi, které se i my dotýkáme, Boží slovo je pravým průvodcem, který nás po této cestě vede. Toto slovo se nás dotýká na těchto místech asi mnohem intenzivněji než v pohodlí našeho domova...

Zážitek pouště a zkušenost pouště budu asi znovu prožívat zvláštním způsobem v blížící se době postní. A právě v těch dnech půstu bych se chtěla více vrátit k onomu putování a snažit se zde zachytit to, co mne v oněch dnech provázelo, kde byly vztyčné body putování.

Kdo chce, může se pro představu podívat na video, případně si poslechnout reportáž  z pěšího putování z jara 2013. A dá-li Hospodin a nebudu-li příliš líná, tak napíši ten slibovaný podrobný článek o programu ;)

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, tak pár slov o dalším programu najdete zde